Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Mlýny na Bílém potoce

 

V údolí Bílého potoka, v úseku, kde tento vodní tok tvořil hranici deblínského panství, se nachází celkem 7 mlýnů. Čtyři leží na pravém břehu a náleží k vesnicím Radoškov, Hluboké a Javůrek, další tři, uváděné v zemských deskách a deblínských registrech z roku 1570, leží na levém břehu a patřily k deblínskému panství a s ním městu Brnu. Stojí tu dodnes a můžeme je dobře identifikovat.

 

Horní ležící pod Pánovem se dnes jmenuje Pánovský mlýn, prostřední je na starých mapách zapsán jako Kubkův, třetí je zakreslen jako mlýn Vaverkův. „Mlýn novej za Pánovem“ postavil krátce před rokem 1570 mlynář Jan Šplechta. Další dva mlýny byly daleko starší: první se připomíná v Podolí již v roce 1390, druhý by vybudován na přelomu čtrnáctého a patnáctého století, neboť při prodeji deblínského statku v roce 1415 se již uvádějí mlýny dva. Na jednom z těchto mlýnů hospodařil v roce 1570 Jíra Pazour.

 

Mlýny na Bílém potoce přečkaly šestnácté století a mlelo se v nich i za třicetileté války. Roku 1641 byl ve mlýně Na Podolí u Holasických dvorů mlynářem Matěj Vaverka. Vichřice třicetileté války zasáhla ve své poslední fázi i do odlehlého údolí Bílého potoka. Patrně sem pronikli Švédové, kteří v roce 1645 obléhali Brno a hrad Veveří. Vypálili městečko Veverskou Bítýšku a oba mlýny zpustošili.

 

Vaverkův mlýn byl asi poškozen méně a byl opraven a zprovozněn. V roce 1674 měl však jen jedno složení a mlynář Blažej Vaverka je uveden v seznamu usedlých v Lažánkách jako podsedník bez polí. Druhý mlýn byl postižen daleko více, v roce 1674 ho mlynář Jan Kubka z Maršova převzal jako pustý.

 

Osudy obou mlýnů můžeme sledovat také v záznamech z 18. století. Roku 1725 je mlýn na Podolí uváděn jako Podoller Mühl při vesnici Holasicích. Ve stejném prameni je uveden i mlýn Kubkův. Při číslování domů byl Vaverkův mlýn zapsán u dědiny Lažánky a dostal číslo popisné 42, Kubkův u dědiny Maršov s popisným číslem 31. 

 

Mlýny na Podolí, jejichž osudy můžeme sledovat od roku 1390 a 1415 až do dnešní doby, názvy polí, luk a celých tratí se nacházejí v údolí Bílého potoka v katastrech obcí Braníškov, Maršov a Lažánky. Není pochyby, že všechny souvisejí s vesnicí Podolím, jež je připomínána na Deblínském panství v letech 1390 až 1504; poloha mlýnů i zachované pomístní názvy nám pomáhají polohu této zaniklé vsi určit.

 

Trať Nad Podolím je velmi rozsáhlá a její centrální úsek leží mezi mlýny Hálovým a Chomoutovým. V úzkém zalesněném údolí vymlela voda několik vějířovitých kotlin, v nichž jsou pole a louky, nazvané Na Podolí. Patřily sedlákům a chalupníkům z Braníškova, Lažánek a Maršova. Od nich je postupně odkoupili drobní zemědělci z osady Šmelcovna, vzniklé na místě zaniklého Podolí.

 

Název Šmelcovna se vyskytuje v tereziánském katastru obce Lažánek již k roku 1754, v souvislosti s Augustinem Votavou, mlynářem na Kubkově mlýně. Roku 1787 měl tavící pec na Šmelcovně pronajatu František Homoláč z Nového města na Moravě, který bydlel ve Vaverkově mlýně. Od deblínského panství měl pronajatu louku „Nad Vaverkou“ a několik polí U čertovy hráze. Tento pomístní název označuje skalnatý hřeben, vybíhající nad Šmelcovnou do údolí Bílého potoka.

Přírodní park Bílý Potok

Kolem Veverské Bitýšky

Mikroregion Bílý Potok - Maršov